I tento rok jsme se zúčastnili velké letní akce BSC, i když tato měla na kahánku. Původně byla akce plánována do horní části Beskyd, blízko Ostravy, ale ukázalo se, že ubytovatel, který přislíbil ubytování nějak nekomunikuje, a tudíž nedalo se ověřit, jestli s námi v daném termínu skutečně počítá. Proto byla Petra s Martinem nucena k zajištění
náhradního řešení na poslední chvíli. Ale podařilo se. Nakonec jsme jeli do penzionu Borovec v Sedlnicích a vyměnili horní část Beskyd za Lašskou bránu, čili Pod Beskydí. A co navíc, naplánovali trasy na obvyklé úrovni.
V den příjezdu jsem jel, jako obvykle, s Martinem ve vlakové skupině, a to vlakem do Přerova, a odtud po ose malebnou krajinou Bečvy 67 km do Sedlnic, do penzionu. Z Přerova jsme vyjeli podle řeky do asfaltové cyklostezce, a jeli přes Lipník nad Bečvou, Teplice nad Bečvou, kde jsme poobědvali, Hranice,
Milotice a Hustopeče nad Bečvou. Dál přes Palačov, Starojickou Lhotu, Starý a Nový Jičín. Pak již jen Libhošť a do Sedlnice. A to byl, toho dne náš cíl. Užili jsme si pěkných cyklotras, ale i okresních silniček a i kousek po poněkud frekventovanější silnici. Vcelku jsme se slušně projeli.
Další den jsme vyrazili na Příbor, Kopřivnici, kde jsme odbočili na Bezručovu vyhlídku, Jasníkovu studánku a dál na hrad Šostýn, tedy jeho zříceninu, a do Janíkova sedla. Vše jsme si důkladně prohlédli, jen Bezručova vyhlídka byla nepřístupná, v havarijním stavu. Od ní jsme si „zkrátili“ cestu po hřebeni lesem na hrad Šostýn. To stálo za to, samý
kámen a kořen. Šostýn byla celkem zajímavá zřícenina. A pak do Janíkova sedla a lesem dál na Frenštát pod Radhoštěm. A pak jsme uháněli malebnou krajinou na Hukvaldy, kde jsem si prohlédl Janáčkův dům. Byla tam celkem zajímavá expozice posledních roků Janáčkova života. A bylo toho opravdu hodně zajímavého. Na harmoniu, na kterém hrával, 
byla napsaná skladba, kterou složil tři dny před smrtí. Byly tam jeho poznámky a bloky, kam si psal v notách řeč a hlasy zvířat, tak jak je slyšel. To bylo naprosto famózní, když jsem si zápisky procházel a převáděl si je přitom do uší. Úplně jsem slyšel části oper, kde je
použil. A bylo tam toho daleko víc zajímavého. Například propustka do obory pro Janáčka a další. A pak jsme již jeli pomalu do zpět do penzionu.
Třetí den jsme jeli kolem Příbora a Kopřivnice na Štramberk, který byl jedním z našich hlavních cílů. Nejdřív jsme projeli kouskem Kopřivnice, pak po úbočí Bílé hory do přírodní památky Kamenárka, kde jsme se pokochali místní přírodou. Pak jsme vyjeli nahoru na hřeben Sluneční stezky a pak dolů do Štramberka.
Cestou jsme se kochali nejlepšími výhledy na Štramberskou trúbu. Po příjezdu na náměstí ve Štramberku jsme se chutně naobědvali, samozřejmě, i s ochutnávkou vyhlášených štramberských uší. Pak jsme pokračovali dál. Hned za Štramberkem byl zajímavý, fotogenický kostelík sv. Kateřiny v Tamovicích. Pak jsme pokračovali přes Rybí do Nového Jičína, kde jsme se pokochali 
výstavným náměstím. A pak hurá na Staro Jičínský hrad. Po vyšlapání hradního kopečku a pokochání se lidovými výtvory podle cesty jsme si prohlédli zříceninu starého hradu. Rovněž zde jsme se posilnili. Musím říct, že zde měli znamenité kyselo. A pak již přes Bernartice nad Odrou, kde jsme sjeli na polní cestu nivou Odry do Suchdola nad Odrou. Toto byla hodně příjemná projížďka hlinitou cestou s trochou kaluží. A pak přes Kunín a Bartošovice do Sedlnic, kde jsme opět cestu ukončili v penzionu.
Poslední den jsme si již, bohužel, moc neužili. Byla hlášená opravdu špatná předpověď počasí, a tak jsme upustili od cesty po ose do Olomouce, jak jsme původně plánovali, ale jeli jsme jen krátkou cestu do Studénky. A hned po příjezdu na nádraží ve Studénce začalo kapat. Takže nám vlastně vše perfektně vyšlo.
Opět vydařená dovolená. Poježdění jsme si užili, měli jsme krásné počasí, a krajina byla taky zajímavá.