Dne 2. 10. 2021 jsem se zúčastnil populární akce Vinařských stezek Tour de burčák po vinařských stezkách Kyjovska. A jak se mi osvědčilo – pěšky. Přeci jen je to nejlepší způsob, jak si koštu řádně užít.
Doprava se ukázala jako obvykle nejlepší vlakem. Start byl na náměstí, kde se každý účastník zaregistroval a po obdržení mapky a nosičky se skleničkou vyrazil na trasu. Cesta vedla napříč náměstím, dle dobře umístěných značek. Pak nás značky vyvedly po cestě mezi pole, která už byla z velké části holá, ale bylo zde i spousta květů babího léta. Vzhledem k včasnému nástupu na trasu jsem potkával jen velmi málo účastníků. Bylo pěkné počasí a tak cesta ubíhala velmi příjemně.
Na cestě do Skoronic jsme potkali i sběrače hroznů ve vinohradech. Bylo vidět, že využívají každého dobrého počasí ke sběru úrody. Však jsme taky výsledky jejich práce, hned, co jsme podešli pod tratí, kousek před 
Skoronicemi řádně ochutnali. A bylo co. Burčáček, který tu nabízeli, bílý i červený, byl naprosto vynikající. Ani se nám odsud nechtělo. Na sluníčku se se skleničkou skvostně sedělo. Pak jsme kolem místních sklepů prošli do Skoronic, kde bylo otevřené Obecní muzeum, kde je expozice věnovaná Jízdě králů. Zde jsou vystaveny staré předměty z
místních domácností, které si ještě pamatuji, když jsem ještě kdysi navštěvoval svou stařenku, která odsud nedaleko pobývala. Ale je zde vystavena i připomínka na Jízdu králů, která se zde přibližně jednou za čtyři roky jezdí. Měla by se jet i v roce 2022, tak doufejme ji Covid nenaruší.
Po prohlídce muzea jsme pokračovali do Vlkoše, který na Skoronice přímo navazuje, a opět mezi poli do Žádovic. Zde už na nás čekalo občerstvení v místním vinařství. A to velmi dobré. Co se týkalo jídla i vínečka. A zase putování k dalším sklepům, kde byla připravena hned dvě vinařství, se svými víny, kde se zas dobře posedělo. 
A pak již přes Kelčany až po vinné sklepy Búdy. Všude je vidět, že jdeme vinařským krajem. Ve sklepech vládne čilý ruch, místní rozhodně nemají čas na odpočinek. Vrcholí sklizeň.
V cílovém místě na nás čekalo jako vždy posezení s občerstvením a muzikou. Akorát cimbálka byla celá v karanténě, a tak jsme se museli spokojit s dechovkou. Samozřejmě,
jako vždy, i tombola byla. A pak, po řádném občerstvení, již jen cesta po silnici do Vlkoše, kde jsme, na místním nádražíčku, za svitu zapadajícího slunce, čekali na svůj vlak.
Vskutku povedený den.