Akce BSC dne 4. až 7. 7. 2019
Akci naplánovala původně Petra, ale kvůli zdravotním potížím ji dokončil a vedl Martin. Samozřejmě, jako vždy, s maximálním úspěchem.
Akci jsme započali, po přesunu vlakem z Brna, v Opočně pod Orlickými horami, kterými jsme pak projížděli. Projeli jsme Opočnem, kde jsme si prohlédli hezké okolí zámku se starými domy a připojil se k nám Jarda, který jel až sem svou cestou. Pak jsme jeli přes Dobrušku, kde jsme se rovněž trochu porozhlédli. Cestou jsme si prohlížely všechny zajímavé stavby a podobné zajímavosti, až, před vjezdem do Polska, jsme se zastavili v Olešnici v Orlických horách na svačinu. Pak jsme pokračovali do Polska, kde jsme obdivovali viadukt a pak se stavili v Kudowa Zdóji na oběd. Zde jsme si vyzkoušeli několik místních specialit. Já vyzkoušel nějakou místní variantu guláše s noky, který se opravdu od guláše, na který jsme zvyklí, dost lišil. Ale vcelku jsme konstatovali, že jídlo zde je dobré. Pak jsme se již přes Malou Čermnou vrátili do Česka a pokračovali pěknou krajinou dál, až k výrobně Merkuru před Policí nad Metují, jehož stavebnice ze svého dětství všichni známe. Další zastavení bylo v Polici nad Metují, na výborné zmrzlině v místní cukrárně na náměstí. Pak jsme pokračovali v již trochu hornaté krajině do Suchého dolu, na další svačinu. Žízní ani hladem jsme tedy opravdu netrpěli. A pak nás již jen čekal na výjezd do Slavného do penzionu Majka, kde jsme byli ubytovaní. Byl to přestavěný statek.
Druhý den jsme se rozhodli pro okružní výlet kolem Broumovských skal, a to přes Česko i Polsko. Z penzionu jsme sjeli do Suchého dolu a pak jsme již vyrazili nahoru do skal, s cílem projet mezi zajímavými skalními útvary až nahoru na hřebínek a pak dolů a do Polska. Skály byly úžasné, ale měli jsme trochu smůlu, právě v naší vyhledané trase se konal závod horských kol, v protisměru, o kterém jsme neměli ani tušení. Vzhledem k možnosti kolizí na mnoha místech kamenité cesty jsme se tedy zdrželi a sledovali závod. Konstatovali jsme shodně, že závodníci jedou o dost drsněji než my a pak jsme, dle možností, pomalu úsekem prošli až na vrcholek, kde již cesta dál umožňovala normální jízdu dál. Jednalo se ovšem pořád o horskou, místy dost krkolomnou, cestu. Ale bylo to fajn. A hlavně, bylo se stále na co dívat. Při nejbližší příležitosti jsme opustili závodní dráhu a narazili na oplocenku se zvířaty. Zde jsme si zvířata důkladně prohlédli, bylo tu dost druhů a byla docela zvědavá, takže byla otázka, kdo koho pozoroval víc, jestli my je, nebo oni nás. 🙂 . Pak jsme pokračovali okolo skal kolem leknínového jezírka dál, až do Polska, kde jsme měli zálusk na vyhlídku. Tu jsme si opravdu užili a pak se zase pomalu vrátili cestou, necestou do Česka. Tato část, až do Slavného je opravdu moc pěkná a místy jsem měl pocit krajiny, jak ji kdysi viděli naši malíři. Jedoucí koňský povoz v krajině, pasoucí se koně, stáda krav, spousta květů kolem cest. Prostě idylka. Až opět do penzionu.
Třetí den jsme měli připravenou variantu pěší, přímo přes Broumovské skály. Zde jsme opravdu ocenili blízkost skal. V podstatě po pár krocích jsme kráčeli mezi pěknými skalními hřiby, ukrytými v porostu lesa. Po důkladné prohlídce jsme pokračovali lesními pěšinami na vyhlídku Ovčín se skvělou vyhlídkou do Broumovské kotliny. Jen pěšina k ní zde byla již trochu divoká. A pak jsme pokračovali přes různé borůvkové překážky a popadané stromy a skvělou vyhlídku Supí hnízdo a další na Skalním divadle se snad nejúchvatnější vyhlídkou na místní skály k chatě Hvězda, kde jsme plánovali svačinu. Konala se zde ale svatba, takže jsme si dali jen malé osvěžení na stánku, v podobě klobásky a lima. Pak jsme, po další vyhlídce pod Hvězdou, pokračovali krkolomnými stezkami dál. Ale hned na začátku jsme byli informováni cedulí „Pozor, vstup na vlastní nebezpečí!“ na obtížnost terénu. Je pravda, že místy byla pěšina docela zajímavá. Přes Strážnou horu k Laudonovým valům, které tu, na hřebeni, byly proti Pruským vojskům z roku 1758. Šli jsme po celém hřebeni až k Honskému Špičáku, kde jsme se otočili a šli jinou cestou, víc po úbočí, na druhé straně, zpátky. Za pozornost stálo,že jsme tu šli po úbočí místy docela krkolomnou cestou, a přitom tato byla značená jako cyklostezka. No to mě podrž!!! Opravdu jen pro hodně zdatné jezdce. Šli jsme až zpátky k chatě Hvězda s opětovným občerstvením. A pak nastal zlatý hřeb výletu – cesta dolů do skalního města, již směrem na Slavný. Ale to se nedá popsat, to se musí vidět. Po projití skalního města opět nahoru s pěknými výhledy a zpět do penzionu.
Čtvrtý den již zpátky, do devadesát kilometrů vzdálené Chocně. Jeli jsme přes Polici nad Metují, pak Hronov, se zastavením u pevnosti v Bělovsi, s prohlídkou moc pěkným krytým dřevěným mostem přes řeku Metuje. Další zastavení bylo v Pekle, které zde pro nás reprezentovala vyřezávaná chata s názvem Peklo. Pak do Nového města nad Metují, kde jsme si prohlédli pozoruhodné náměstí a hned zde i posvačili. A pak jen již fofrem přes Kostelcem nad Orlicí, kde jsme museli chvíli počkat, než přejde dešťová přeháňka, a pak hurá do Chocně. To jsme již docela upalovali, abychom si ještě mohli dát v Chocni oběd, což se nakonec v klidu podařilo. A pak již jen vlakem domů, do Brna.
Opěr super akce. I to počasí nám skvěle vyšlo.Jak na objednávku.